Existuje úzké okno — hodiny až pár dní — kdy je mlhavá poznámka pro svého autora ještě plně srozumitelná. Pak nejednoznačnost ztvrdne v hádanku. Upřesnění je ta správná malá otázka uvnitř tohoto okna — jedna z mála věcí, které AI může pro vaši paměť udělat a které vy sami předvídatelně neuděláte.
Mezera mezi zachycením a porozuměním
Zachycení optimalizuje rychlost: zájmena, útržky, fotka bez popisku. Porozumění po měsících chce jména, data a záměr. Žádná disciplína psaní tuhle mezeru spolehlivě nezavře — celý smysl rychlého zachycení je právě nezastavovat se a nepřemýšlet.
Proč načasování poráží důkladnost
Otázka položená týž večer stojí sekundy: „on“ je očividně Marek, „pátek“ je očividně čtrnáctého. Stejná otázka za půl roku už odpověď nemá. Proto velké úklidy archivu selhávají, zatímco malé včasné otázky fungují: informace existuje jen poblíž okamžiku zachycení.
Jak vypadá dobrá otázka — a kam putuje odpověď
Dobré upřesnění míří na jedinou nejasnost, nabídne odhad, když ho má („jde o projekt Vantaa?“), a dá se přejít bez postihu. Odpověď se nevypaří jako chat: připne se k původní poznámce s datem a vstoupí do vyhledávacího indexu — „zeptat se ho v pátek“ je od té chvíle navždy dohledatelná poznámka o Markovi a nabídce, s nedotčeným originálem.
Dokonalé poznámky se v rychlosti nepíšou — a nemá cenu to zkoušet. Zachyťte rychle a pak odpovězte na jednu malou otázku systému, dokud je odpověď ještě v hlavě.